Historické fondy

Počátky i pozdější vývoj tzv. historických knižních fondů dnešní Vědecké knihovny v Olomouci jsou úzce spjaty s dějinami olomoucké univerzity. V roce 1566 je v Olomouci zřízena z popudu olomouckého biskupa Viléma Prusinovského z Víckova (1534–1572) a za souhlasu papeže Pia V. jezuitská akademie, čili první stupeň vysokého učení.

Ještě téhož roku započaly práce na postupném budování nezbytné knihovny. Ta v následujících desetiletích rostla zejména díky darům církevních hodnostářů, zemských úředníků, měšťanů a jiných mecenášům. Mimořádné přírůstky i ztráty čekaly knihovnu v době tzv. třicetileté války. Jezuity spravovaná univerzita i samotná knihovna se nejprve mohla těšit z hojných konfiskátů, načež utrpěla jen těžce nahraditelné ztráty, způsobené osmiletým pobytem Švédů v Olomouci (1642–1650).

O složení a velikosti olomoucké jezuitské (univerzitní) bibliotéky nás poprvé celkem podrobně informuje zachovaný svazkový katalog z roku 1704. Tehdy knihovna čítala asi 4 200 svazků, přičemž po zrušení jezuitského řádu, v roce 1773, to byl již přibližně dvojnásobek. Pouze o pět let později vykazuje nyní již Lycejní knihovna v Olomouci celkem 29 669 svazků knih (plných 11 075 svazků připadalo na duplikáty), neboť pohltila vybrané knižní fondy pěti moravských zrušených jezuitských kolejí (Brno, Jihlava, Telč, Uherské Hradiště, Znojmo), jakož i kolegiální opavskou knihovnu včetně jejich pobočné knihovny v Těšíně.

Mimořádné přírůstky pokračovaly i v 80. letech 18. století, a sice v souvislosti s rušením klášterů za Josefa II. Olomoucká knihovna je tehdy pověřena inventarizací a následným přerozdělením obrovského knižního fondu z celkem 47 zrušených církevních institucí (v drtivé většině klášterů) z Moravy a částečně i z tzv. rakouského Slezska. Sama se však díky mnoha okolnostem obohatila jen o zlomek, tj. o asi 6 000 děl.

Postupné rozhojňování pokračovalo i v průběhu 19. století. Především díky četným darům a pozůstalostem. Ve 20. století se pod navyšování podepsalo opětovné rušení klášterů a jiných církevních institucí v 50. letech, kdy do fondu vplynulo mj. i na 150 rukopisů. Poslední větší akvizice je paradoxně spojena s restitucemi po roce 1989. V roce 1994 bylo do fondu včleněno       5 295 svazků z bývalé knihovny litoměřických dominikánů. Akvizice proběhla ve spolupráci s ministerstvem kultury a dnes již neexistujícím Antikvariátem u Karlova mostu v Praze, kam knihovnu prodal její nový majitel.

Dnes tedy tvoří historické fondy přes 1 450 rukopisů (z nich přes 400 středověkých), téměř 2 000 prvotisků a přes 65 000 starých tisků (tj. knih do roku 1800), čímž se historické fondy Vědecké knihovny v Olomouci řadí mezi největší a nejvzácnější v České republice.