Středověké rukopisy

Rukopisný fond Vědecké knihovny v Olomouci patří k nejcennějším sbírkám svého druhu v České republice. Jeho jádro vzniklo ve druhé polovině 18. století, poté co byly v roce 1775 do tehdejší olomoucké univerzitní knihovny (předchůdkyně současné VKOL) soustředěny sbírky zrušených moravských jezuitských kolejí z Brna, Telče, Jihlavy, Znojma a Uherského Hradiště. O několik let později sem byly převezeny také knižní fondy 34 klášterů zrušených Josefem II. Soubor rukopisů pocházející z této doby byl v pozdějších letech rozšiřován jen sporadicky, i tak však tvoří jednu z nejrozsáhlejších sbírek středověkého a raně novověkého písemnictví u nás a obsahuje řadu kodexů nedozírné historické a umělecké hodnoty.

Fond středověkých rukopisů obsahuje přes čtyři stovky titulů. Původ nejstaršího kodexu uloženého ve VKOL sahá do druhé poloviny 11. století, z dvanáctého století pochází pět kodexů, deset rukopisů vzniklo ve století třináctém. Celkem 126 rukopisů je datováno do čtrnáctého století a největší část rukopisů (259 exemplářů) vznikla v patnáctém století. Z jazykového hlediska převažují rukopisy psané latinsky, 15 kodexů je psáno německy, 12 je jazykově českých, 4 rukopisy jsou psány řecky.

Nejpočetněji je mezi středověkými pergamenovými manuskripty zastoupena teologická literatura. Sem patří i čtyři z nejvýznamnějších rukopisů VKOL. Mezi nimi je na prvním místě nutno jmenovat dva české překlady bible z 15. století. Mimořádný význam má dvoudílná Bible olomoucká (signatura M III 1), která obsahuje nejúplnější dochovaný český překlad biblických textů první redakce. Bible olomoucká je datována do roku 1417 a kromě jazykového hlediska je výjimečná také svou iluminátorskou výzdobou, neboť obsahuje 76 kvalitních převážně figurálních, scénických miniatur, které tvoří součást iniciál jednotlivých biblických knih.

Druhou z českých biblí je tzv. Bible boskovická (M III 3) pojmenovaná podle prvního známého majitele kodexu, Václava Černohorského z Boskovic, který rukopis podle přípisu na foliu 534v v roce 1565 daroval jednomu ze svých úředníků. Také Bible boskovická představuje výjimečné bohemikum, obsahuje český překlad druhé recenze psaný z větší části Husovým diakritickým pravopisem. Vedle toho ovšem bohatě zlacený rukopis rukopis vyniká především neobvykle bohatou malířskou výzdobou. Osmdesátdva mimořádně kvalitních, převážně figurálních miniatur představuje jeden z vrcholů české knižní iluminace první třetiny 15. století (nejnovější odhady kladou vznik bible do roku 1415). Předpokládá se, že na výzdobě kodexu se podíleli minimálně tři iluminátoři, kteří dovedně zdůrazňují fyziognomii a propracované kostýmy jednotlivých postav, nezvyklá je také členěná prostorová kompozice s více plány. Několik miniatur v závěru textu je nedokončených a zachovaly se pouze v podkresbě, takže velice dobře dokládají pracovní postupy iluminátorů.

Podle bývalého premonstrátského kláštera v Louce u Znojma, kam je kladen jeho vznik, je pojmenován Graduál loucký (M IV 1). Jde o jeden z nejrozměrnějších dokumentů ve fondu knihovny (rozměry 61×44×15 cm) a jeho osmnáct figurálních iniciál převážně s obrazy světců je unikátním dokladem vývoje knižní malby na přechodu od pozdní gotiky k rané renesanci. Kodex z roku 1499 přestavuje vrchol tvorby svého tvůrce Egidia Hase, zvaného také Mistr Wolfgangova misálu, který se řadí k největším iluminátorům své doby. Pozoruhodná je i marginální výzdoba, rostlinné ornamenty a figurální scény, například sedící opice, liška s kohoutem v tlamě nebo lovec střílející po ptáku.

Nejstarším rukopisem VKOL je Evangeliář zábrdovický (M II 74), pojmenovaný po premonstrátském klášteře v Brně – Zábrdovicích, odkud byl do Olomouce převezen. Evangeliář je také jedním z nejstarších iluminovaných rukopisů v zemi, jeho příslušnost k bavorské malířské škole umožňuje zařadit jej časově někam do 2. poloviny 11. století. Obsahuje latinský text všech čtyř evangelií psaný karolinskou minuskulou. Výzdoba tohoto rukopisu odpovídá v době jeho vzniku převládajícímu románskému stylu, proto je ve srovnání s kodexy z vrcholné gotiky o poznání jednodušší. Jejím základem jsou ornamentální iniciály s vegetabilními a zoomorfními motivy s bohatým zlacením. Nejvýrazněji se projevuje v devíti celostránkových kánonových tabulích, které vzhledově připomínají románská okna, se symboly evangelistů, také bohatě zdobených zlatem.

Všechny čtyři rukopisy mají status kulturní památky, vedle nich však knihovna uchovává množství dalších iluminovaných rukopisů, mezi nimiž lze nalézt řadu dokladů špičkové knižní malby 12.-15. století. Patří sem několik misálů (liturgických knih užívaných při bohoslužbách), graduálů a antifonářů (liturgických zpěvníků) různého původu, například Misál pražský (M III 9) z doby kolem roku 1365 s malířskou výzdobou Mistra křížovnického brevíře, z olomoucké písařské dílny pocházející Misál písaře Štěpána (M III 6), jeden z dokladů krásného slohu z přelomu 14. a 15. století, nebo díla Mistra Friedrichova brevíře, jedné z prvních osobností moravské knižní malby 15. století (M III 7, M IV 6, M IV 2). Poněkud odlišný způsob malířské výzdoby lze pozorovat v bohatě iluminované latinsky psané Bibli Arnošta z Pardubic (M III 2), která pochází z francouzského prostředí 2. poloviny 13. století.

Kolekce středověkých rukopisů obsahuje i díla, která nevynikají svou výzdobou a jejich význam spočívá především v jejich historické hodnotě. Mezi takové rukopisy lze zařadit soubor čtrnácti traktátů Petra Chelčického v rukopisu M I 164 nebo Husovy české spisy O odúmrti, Devět kusů zlatých, Krátký výklad Páteře, Páteř zlých lidí a jeho další latinské texty ve sborníku M I 34.Ojedinělé místo v českém písemnictví má také cyklus zábavné středověké prózy , nazvaný podle místa uložení rukopisu Olomoucké povídky. Soubor 35 povídek ze 2. poloviny 15. století je součástí kodexu M II 190.

Fond který kromě teologických spisů obsahuje také rukopisy právní (např. vídeňská a jihlavská statuta - M I 150 a M I 271)), přírodovědné (např. Astronomie M II 4,Ptolemaiova Kosmografie M I 90) a lékařské, je zpracován prostřednictvím soupisu M. Boháčka a F. Čády (Boháček, M. – Čáda, F: Beschreibung der mittelalterlichen Handschriften der Wissenschaftlichen Staatsbibliothek von Olmütz. Köln, Böhlau 1994). Soupis uvádí pojmenování kodexu, incipit a explicit, připojen bývá i komentář, který dané dílo blíže zařazuje a rozebírá. Součástí záznamů o jednotlivých rukopisech jsou také bibliografické údaje o literatuře, jež se dílem zabývá.

Středověké rukopisy jsou postupně digitalizovány a zpřístupňovány v elektronické podobě. Tímto způsobem je možno prohlížet všechny nejvýznamnější manuskripty, které VKOL spravuje. Digitální obrazy jsou dostupné v digitální knihovně historických fondů nebo v mezinárodní digitální knihovně historických fondů Manuscriptorium. V digitálních knihovnách nejsou k dispozici digitální obrazy v nejvyšší kvalitě, ty jsou badatelům z bezpečnostních důvodů zpřístupňovány jen ve studovně historických fondů VKOL. Zde je také možné nechat si pro studijní či publikační účely zhotovit CD-ROM s kopií rukopisu.

Galerie