Prvotisky

Vědecká knihovna v Olomouci vlastní zhruba 1900 inkunábulí čili tisků vydaných do konce roku 1500. Termín Incunabule nebo také inkunábule (z latinského cunabula = kolébka, tedy incunabula = tisk v kolébce, přeneseně v plenkách) přeložil v 19. století Václav Hanka jako prvotisk.

Osud kolekce prvotisků kopíruje historii celého knihovního fondu fondu. Základ dnešní sbírky tvoří konfiskáty převezené do Olomouce z moravských jezuitských kolejí po zrušení řádu v roce 1775. Další rozšíření fondu je spojeno s rušením klášterů za Josefa II. v 80. letech 18. století, kdy byly knihovny třiceti čtyř takto postižených moravských a slezských klášterů rovněž soustředěny v olomoucké univerzitní knihovně.

Z geografického hlediska převažuje stejně jako ve většině českých knihoven produkce německých tiskáren; 47 % všech prvotisků pochází z dnešního Německa, 22 % tvoří tisky z italských tiskáren, 18 % pochází z oblasti dnešní Francie a přibližně 10 % ze Švýcarska. Zbylá dvě procenta jsou zastoupena tisky z Belgie, českých zemí, Rakouska a Polska. Po jazykové stránce je drtivá většina olomouckých prvotisků v latině coby dobovém jazyce vzdělanců. Jen 33 tisků je v němčině, 6 v češtině, 1 v italštině a 1 v řečtině.

Ze 68 známých prvotisků českého původu uchovává VKOL 12 děl. Ve 3 případech jde o světové unikáty. Jedná se o tři brněnské tisky: Statuta synodalia ecclesiae Olomucensis z roku 1498, Almanach na rok 1492 vytištěný roku 1491 a Ars minor římského gramatika Aelia Donata vytištěný v roce 1491. Všechny tři unikáty pocházejí z dílny Konráda Stahela a Matyáše Preinleina.

VKOL vlastní rovněž všechny tři známé olomoucké prvotisky. Ty pocházejí z let 1499 a 1500. Jde o Quaestio fabulosa recitata – latinský satirický spis Johana Schrama, Planctus ruinae ecclesiae – latinsko-německý veršovaný spis básníka a hudebníka Johanna Fabri a traktát De secta Waldensium – Augustina Käsenbroda. Tisk je věnovaný slavnému bratrskému lékaři Janu Černému s cílem odvrátit jej od jeho víry.

Většina prvotisků je tištěna na papíře, pouze výjimečně se objevuje tisk na odolnějším, ale nesrovnatelně dražším pergamenu. O vzácnosti pergamenových tisků vypovídá příklad Olomouckého misálu z roku 1488. U bamberského tiskaře Johanna Sensenschmidta byl misál vytištěn v celkovém nákladu 420 exemplářů. Z nich 400 bylo tištěno na papíru, zbylých 20 pak na pergamenu. VKOL vlastní dva exempláře, jeden tištěný na papíru a jeden z oněch dvaceti pergamenových, celkem je ve fondu knihovny pět prvotisků tištěných na pergamenu.

Podle obsahu převažují v olomouckých prvotiscích knihy teologické. Zastoupeny jsou ovšem také spisy lékařské, díla antických autorů, gramatiky, kalendáře, matematické a astronomické spisy, kroniky, oslavné řeči a další.

Z dobové literatury stojí bezesporu za zmínku světoznámá satirická básnická skladba Narrenschiff, v českém překladu Loď bláznů. Jejím autorem je štrasburský humanista Sebastian Brant, který ve svém nejznámějším díle pranýřuje nejrůznější lidské slabosti a nectnosti (ve VKOL tři různá vydání s dřevořezy).

Mezi ve středověku velice populární a opakovaně vydávaná díla patří herbář Hortus sanitatis neboli Gart der Gesundheit, jehož autorství je připisováno městskému lékaři v Mohuči a ve Frankfurtu Johannu von Knaub. Bohatě ilustrovaný herbář ve své době představoval nejrozsáhlejší příručku léčivých rostlin, ale i hojivých substancí z minerálů i fauny. VKOL přechovává první vydání pocházející z mohučské tiskařské dílny Petra Schoeffera z roku 1485, které sice ještě neobsahuje tolik ilustrací jako vydání pozdější (viz další čtyři exempláře ve VKOL), ale i přesto zde nalezneme úctyhodných 368 dřevořezů, v drtivé většině zobrazujících rostliny.

K zajímavým prvotiskům patří i první latinské vydání spisu Fasciculus medicine od Johanna de Ketham tištěného bratry Gregoriovými v Benátkách roku 1491. Jde o vůbec první tištěnou anatomickou knihu, jež byla velmi častou pomůckou při výuce medicíny. Kethama pravděpodobně nemůžeme označit za autora, nýbrž spíše za držitele staršího rukopisu, který se stal podkladem pro pozdější tisk.

Pozoruhodným prvotiskem je první německy tištěné vydání Boccacciova díla Von etlichen Frowen (De claris mulieribus), což jsou životopisné medailony slavných žen (např. biblická Eva, básnířka Sapfó, Helena „Trojská“, Kleopatra aj.). Knihu vydanou v roce 1473 ulmským tiskařem Johannem Zainerem z Reutlingenu, který ji doplnil o 76 dřevořezů, přeložil z latinského originálu významný humanista Heinrich Steinhöwel. Hodnotu olomouckého exempláře zvyšuje fakt, že všechny dřevořezy jsou kolorovány.

K tradičním leč všeobecně ceněným prvotiskům patří kronika norimberského lékaře a humanisty Hartmanna Schedela Liber chronicarum, poprvé vydaná norimberským tiskařem Anthoniem Kobergerem v červenci 1493. Schedel v ní shrnuje dějiny světa od jeho stvoření až po autorovu současnost. V textu, který je vyzdoben nepřeberným množstvím kvalitních dřevořezů, se prolínají legendy, tradice i autorova fantazie s nejnovějšími vědeckými poznatky.

Za velmi vzácný prvotisk lze označit dílo Jeana z Arrasu Melusine z roku 1476. Tento basilejský tisk s mnoha ručně kolorovanými dřevořezy obsahuje stručnou podobu vyprávění o Meluzíně, mýtické „prabábě“ rodu Lusignanů, Lucemburků a Valois. Příběh je plný magických kouzel, krvavých bitev i příbuzenských vražd. Původní rukopis byl napsán v letech 1387-1394 na objednávku vnoučat českého krále Jana Lucemburského, a sice vévody Jeana z Berry a jeho bratrance moravského markraběte Jošta.

Příslušníci významných rodů si nechávali historii o Meluzíně opisovat a pořizovat nákladné vazby i výzdobu, včetně nádherných iluminací. Oblíbené vyprávění o Meluzíně ovlivnilo mimo jiné i ústní lidovou slovesnost. V českých zemích kvílí před bouří Meluzína v komínech a venkované jí házejí z oken hrsti mouky nebo soli, aby z nich udělala kaši svým dětem a neškodila.

Prvotisky jsou odborné badatelské veřejnosti zpřístupňovány ve studovně historických fondů VKOL. Inkunábule bohemikálního původu byly ve spolupráci s Národní knihovnou ČR digitalizovány a jsou k dispozici v digitální knihovně historických fondů a v mezinárodní digitální knihovně Manuscriptorium.

Galerie