Historie Červeného kostela

Na začátku 20. století začali němečtí evangelíci v Olomouci se stavbou vlastního kostela. Byl zbudován v prostoru zbořených hradeb jako jedna z dominant nové okružní třídy, po jejímž obvodu začaly vyrůstat monumentální stavby státní, městské i soukromé. V místě jejího lomení se počítalo se zvlášť důležitým objektem a tím se stal novogotický evangelický kostel.

Projekt vypracoval roce 1898 stavitel Franz Böhm, upravil a zjednodušil jej architekt Max Löw z Brunšviku, který vytvořil typickou novogotickou stavbu v charakteru německé cihlové gotiky, zachoval původní půdorysnou křížovou dispozici, krátká loď je opatřena hranolovou věží s hodinami a jehlancovou střechou s makovicí a křížem.

Základní kámen byl položen 16. 5. 1901 a stavba byla dokončena v roce 1902. Kostel původně sloužil pouze německým evangelíkům, čeští evangelíci jej převzali v květnu 1945 a již v červenci v něm sloužili bohoslužby. Kostel luterského směru, tedy s klasickým oltářem a obrazy svědků víry, byl upraven podle kalvínské tradice, oltář a vitráže se zobrazením hlavních postav reformace uloženy na půdě fary. Komunistický režim však českým evangelíkům nepřál a bylo rozhodnuto kostel církvi odebrat.

Osud kostela se spojil se sousední Univerzitní knihovnou, která v roce 1947 znovu získala právo povinného výtisku a současně byl průběžně zpracováván značný objem knih pocházejících z konfiskací německého majetku a později ze zrušených klášterních knihoven. Fond se začal rozrůstat, v roce 1938 spravovala tehdejší Studijní knihovna okolo 161 tisíc svazků, v roce 1945 jich bylo 180 tisíc, o deset let později, už zase jako „Universitní“, evidovala knihovna přes 498 tisíc položek.

V polovině 50. let byly skladové prostory na Bezručově ulici zcela přeplněny, v dalších sedmi odlehčovacích skladech po celé Olomouci a v okolí bylo uloženo dalších 50 000 zpracovaných svazků a 250 000 nezpracovaných. Ředitel knihovny Miroslav Nádvorník se snažil zřizovatele, ministerstvo školství, přivést k úvaze výstavby nové budovy, tyto plány se však naplnit nepodařilo a knihovnu čekalo mnohaleté provizorium v podobě blízkého kostela.

Oficiální žádost o dočasné uvolnění kostela pro uložení vzácných tisků zaslala Univerzitní knihovna sboru v září roku 1959, vlastnická práva byla převedena s účinností od 1. 2. 1961. Budova byla vyklizena pro stavbu regálů, kostel byl odsvěcen, z původního vybavení zůstala pouze kazatelna. Varhany byly převezeny do husitského kostela v Chudobíně, zdobené lavice byly zřejmě rozřezány a spáleny.

Knihovna o kostel příliš neměla zájem, objekt sice sloužil jako relativně dobře dostupný příruční sklad v blízkosti hlavní budovy, současně byl ale pro tento účel vzhledem k absenci vytápění i větrání zcela nevhodný. V zimě v objektu mrzlo, v létě zase na podlaze kondenzovala voda, a tak se zde opakovaně objevovaly problémy s vysokou vlhkostí a plísňovým napadením fondů.

V roce 1988 byl obnoven plášť věže kostela, další opravy proběhly v letech 1991 a1992, v letech 2005 a 2006 pak byla restaurována vitrážová okna. Žádná z těchto úprav však z kostela místo vhodné pro uchovávání knihovních fondů neudělala, přestěhování knih do lepších prostor proto bylo jednou z priorit knihovny. Díky vybudování nového depozitáře v Olomouci-Hejčíně se tohoto cíle v první polovině roku 2019 konečně povedlo dosáhnout.

Vystěhování knih z Červeného kostela otevřelo prostor k úvahám o jeho budoucím využití. To vychází z potřeby Vědecké knihovny mít k dispozici sál pro akce typu autorských čtení, seminářů, přednášek nebo koncertů. V roce 2017 byla zpracována studie na přestavbu kostela, kterou připravil Atelier-r architekta Miroslava Pospíšila. Nově by budova měla být užívána ke kulturním účelům.

Nová funkce stavby vyžaduje úpravy (nástupní prostor, šatna, toalety atd.), které by uvnitř kostela byly obtížně realizovatelné, proto zpracovatel rozhodl umístit provozní prostory do nového objektu. Ten bude vložen mezi sousední budovu ředitelství a zadní partii kostela, bude oba objekty propojovat a poskytne prostor pro novou recepci knihovny a kavárnu.

Vlastní kostel bude nejprve staticky zajištěn a pak proběhne kompletní renovace všech problematických částí budovy. Uvnitř budovy budou vybourány poškozené podlahy, odstraněny veškeré vnitřní omítky, přičemž nové omítky budou částečně provedeny jako sanační. Do podlahy bude instalováno podlahové vytápění. Objekt bude vybaven novou elektroinstalací, včetně osvětlení, ozvučení, slaboproudých rozvodů. Po ukončení rekonstrukce tak vznikne v centru Olomouce kulturní prostor s kapacitou 200 míst, využitelný pro akce nejrůznějšího typu.

Podstatnou změnou je také otevření prostoru kolem kostela. Částečně bude upraven jako zpevněná plocha s veřejným prostorem osazeným lavicemi z pohledového betonu a zelení. Prostor z ulice Bezručovy bude využíván pro kavárenské posezení a dále bude opatřen železobetonovou lavicí se zářezy pro parkování kol.